Sluneční soustava

Jak to funguje

Polohy planet se počítají z keplerovských drahových elementů NASA/JPL pro zvolený okamžik. Každá planeta obíhá po elipse, v jejímž ohnisku je Slunce. Podle 3. Keplerova zákona roste druhá mocnina oběžné doby s třetí mocninou velké poloosy, takže vzdálenější planety obíhají mnohem pomaleji: Merkur oběhne Slunce za 88 dní, Země za rok a Neptun za téměř 165 let.

3. Keplerův zákon: T² = a³ (T v rocích, a v astronomických jednotkách)

Vyzkoušejte si

1. Vyberte Zemi a sledujte údaj „Poloha ve zvoleném čase“. Během roku se vzdálenost od Slunce mění mezi 0,983 a 1,017 AU; nejblíž je Země začátkem ledna.
2. Přepněte na pohled „Sluneční soustava“, nastavte „Rychlost času“ na 30 dní / s a spusťte čas. Spočítejte, kolikrát Merkur oběhne Slunce během jednoho oběhu Země (asi čtyřikrát).
3. Ověřte 3. Keplerův zákon: Mars má velkou poloosu asi 1,52 AU, takže T ≈ √(1,52³) ≈ 1,88 roku, tedy asi 687 dní. Porovnejte to s údajem „Délka roku“.
4. U Jupiteru otevřete „Planeta a měsíce“ a porovnejte, jak rychle obíhá blízká Io a vzdálenější Kallisto.

Co model zjednodušuje

Elementy NASA/JPL platí přibližně pro roky 1800–2050 a nezahrnují vzájemné rušení planet. Velikosti planet jsou při oddálení zvětšené, aby byly vidět. Dráhy měsíců jsou zjednodušené kružnice s ilustrativní počáteční polohou. Simulace vyžaduje WebGL.

Související experimenty

• Gravitace a oběžné dráhy
• Paprsková optika
• Šikmý vrh